Jet či nejet, toť otázka!
Takové dilema nastalo v sobotu 17. září před odjezdem na turnaj starších přípravek do sousedního Žamberka. V pátek navečer se sestava hroutí z důvodu nemocí a zranění poprvé. Poté se daří tým doplnit na minimální potřebný stav, tedy 12ti jedinců. Sobota ráno, si pro nás kromě absolutně nefotbalového počasí, připravuje také další 3 zářezy do sestavy. Počet schopných hráčů se tedy zastavil na počtu 9. To už bohužel není ani na 2 týmy.
A tak právem vyvstává otázka, zda vůbec do Žamberka jet a nebo ne. Trenér tedy vyráží jako první s časovým předstihem, pokusit se s pořádajícím oddílem na něčem rozumném domluvit. Po chvíli přichází info o dohodě, že budeme hrát pouze s jedním týmem. Vyrážíme tedy.
O regulérnosti a smyslu tohoto turnaje snad nemá ani cenu se zde rozepisovat, protože když ani absolutně podmáčená hrací plocha a provazy deště nedonutí pořadatele turnaj zrušit, tak již doopravdy nevím co je smyslem těchto turnajů. Zda to, aby měl někdo čárku za odehraný turnaj v šílených podmínkách anebo, aby z dětí vyrůstali fotbalové naděje, které se fotbalem baví a mají z toho také radost. Ani jedno ani druhé z toho děti absolutně mít v sobotu nemohli.
Díky pomoci mladší přípravky a zapůjčení 3 hráčů se nám podařilo postavit nakonec týmy 2. Premiéru si odbyl za starší přípravku Pavel Goring, Vojta Václavek a Natík
První zápas druhého týmu byl v neustávajícím dešti proti týmu z Chocně. Choceň dokázala rychle a dokonale využít naší slátané sestavy na poslední chvíli a střílela jeden gól za druhým. Velkým pozitivem bylo, že mladí hráči se nevzdávali a s nepřízní osudu se pokusili bojovat. Na nic jiného než gól Alexe to však nestačilo. Nesehranost týmu a pro některé vlastně i první zapas v 5ti hráčích předurčily vysokou porážku 19:1. Další zápas jsme měli volno.
Choceň odehrála 2 zápasy za sebou a rozhodla se odjet, bez čekání na poslední svůj zápas. Až toto donutilo se pořadatele zamyslet nad tím co a jak s turnajem dál.
Dohodnuto bylo již odehrát namísto 2× 18 minut pouze 1× 15 a to všechna zbývající utkání.
Ve druhém zápase jsme nastoupili proti domácímu Žamberku. Tento zápas oproti prvnímu zápasu nabídl mnohem vyrovnanější podívanou. Na těžkém terénu oba týmy se snažili co to jen šlo. Letohrad měl asi o trochu více gólových šancí, ale Andrey v koncovce několikrát nezvolil ideální řešení. Dokonce se nám podařilo jít do vedení, o které jsme však nakonec chvíli před koncem přišli. Remízu zachránil také fantastickým zákrokem Tomáš M., na kterého se řítil sám hráč Žamberka, který jako zakončení zvolil ránu bodlem a trefil vybíhajícího Tomáše přímo do hlavy. Knock out! Krve by se v trenérech v tu chvíli nikdo nedořezal. Tomáš se po chvíli oklepal a první slova byla obrovská radost, že chytil jasný gól. Naštěstí Tomáš byl po zápase v pořádku.
Remíza zachráněna. Bod měl pro kluky cenu zlata, protože se bojovalo co to šlo.
V posledním zápase proti Moravské Třebové bylo už při výkopu vidět, že nejenom Letohrad nebyl schopen odjet v plném počtu. Soupeř nastoupil pouze v sestavě 4+1.S ohledem na to, že hráči soupeře byli evidentně vyšší a starší (v našem týmu 3× ročník 2014), tak jsme ponechali naše kluky hrát v 5ti + 1. Pokud by došlo k demolici soupeře, tak by byla naše sestava také upravena ale to se doopravdy z naší strany nedalo čekat. Dokonce v některých fázích nás soupeř ve čtyřech i přehrával. Mladé pušky nejvíce bojovaly s udržením stanovených pozic a tím pádem dávali soupeři možnosti ke snadnému přechodu do útoku. Utkání přineslo více branek než to předchozí a po třech brankách Andyho jsme nakonec brali dosti vydřenou remízu 3:3
Sestava: Tomáš M., Alex Š., Andy, Pavel G, Vojta V., Natík, Fanda D.
Poděkování patří opět všem fanouškům a rodičům za podporu a také doufáme, že všichni jedinci co odnesli turnaj nachlazením nebo nemocí, budou co nejdříve fit. Čeká nás další kolo poháru a v sobotu další kolo krajské soutěže v Lanškrouně.
Zdravému rozumu Zdar!
